Snadno se vytvoří zvláště u dětí s ochablou kůží, svalovinou a nízkým tukovým polštářem, což se zpravidla stává u předčasně narozených dětí, dětí podvyživených nebo u dětí s celkovým vážnějším postižením.
Po zhojení pupku totiž zůstává pod pupeční jizvou vazivový kruh, který může být někdy více otevřený a při zvýšeném nitrobřišním tlaku se tlakem střevních kliček postupně rozšiřuje, kůže se v místě pupeční jizvy vyklenuje a pohmatem lze ve vazivu v místě pupku nahmatat různě široký otvor. Potom při křiku miminka, nebo vyprazdňování, kdy se zvýší nitrobřišní tlak, je v místě pupíku viditelné vyklenutí, které však v klidu zmizí.
Pokud kýla není příliš velká, většinou se sama uzavře. Pokud přetrvává ještě v průběhu předškolního věku, je vhodné nechat ji chirurgicky odstranit, protože zvýšenou fyzickou aktivitou dítěte v průběhu školních let by se mohla kýla nejen zvětšovat, ale mohla by být také příčinou opakovaných bolestí břicha. Obecně platí, že pokud se tento defekt neuzavře zhruba do 16 měsíců věku, pak se dá předpokládat, že se tak již nestane. Pak bývá jediným řešením právě operace, která se typicky provádí mezi 2. - 5. rokem věku.
Výše popsaná běžná pupeční kýla kojenců se neuskřinuje (tím se myslí stav, kdy pupeční brankou vniknou orgány z dutiny břišní do kýlního vaku. Zde se pak jejich velikost, v důsledku oběhových změn, zvětší a tyto orgány se již nemohou samovolně dostat na své původní místo), takže s chirurgickým řešením není třeba spěchat.
Má-li tedy vaše dítě pupeční kýlu, neděste se, snažte se mírnit jeho případné břišní koliky, cvičte s ním, ale v žádném případě je nenechávejte spát na bříšku. Pokud máte nějaké obavy, obraťte se na svého lékaře.
