Spisovatel Jean Paul kdysi řekl: „Děti a hodiny nemůžeme pořád natahovat – musíme je taky někdy nechat běžet!“ No vážně – když budete dítěti neustále vymýšlet program a organizovat zábavu, nebude si umět hrát samo, nebude umět „pobýt samo se sebou“.
Extrémní snaživost?
Možná patříte mezi maminky, které svým dětem obětují všechen svůj čas, veškerou svoji pozornost. Děti jsou „vaše všechno“, věnujete se jim na maximum a vaše okolí vás za to obdivuje. Sledujete příručky, co a jak s dítětem dělat, jak ho rozvíjet, které hry hrát, jak na něj mluvit, kam s ním chodit. Každý večer možná navíc přemítáte, jestli jste se svému dítěti věnovala ten den dostatečně, a možná vás dokonce sužují výčitky z toho, že jste s nimi mohla stihnout ještě mnohem víc. Tak co, milé maminky, když to vidíte černé na bílém, nepřipadá vám to jako extrém?
Máma, která nemá čas
Druhou krajnost představuje matka, která takzvaně nemá čas. Musí pracovat. O dítě se téměř nezajímá, dítě ze školky přivede chůva, pak ho posadí před televizi (nebo před počítač), a koukej se. Další možnou zábavou je kroužek, kde se přece naučí spoustu užitečných věcí. Večer se osprchuje, šoupne do postele a matka před počítačem dohání, co nestihla v práci.
Ani jedno není to pravé
Zatímco dítě zaneprázdněné mámy chřadne a poustevničí, dítě snaživé maminky bobtná a (uměle) se nafukuje. Ani v jednom případě nemá prostor ke spontánnímu vývoji, nemá kde vypouštět páru, nemá možnost být dítětem. V obou případech uletěl reálný život kamsi do neznáma.
Masová zábava? Raději ne
Další taky organizovanou zábavou jsou výjezdy na masové akce. Tom Hodgkinson v knize „Líný rodič“ radí, abychom se výletům do zábavních parků přehlcených lidmi a hlukem vyhnuli. Celodenní výlety „za zábavou“ děti i rodiče spíš umoří, než nabijí energií. „Děti milují vyrábění nejrůznějších věcí, rády si hrají a zaměstnávají se, rády si vytvářejí svou vlastní zábavu. Lidé se bojí zůstat celý den doma, protože si myslí, že se děti začnou nudit. Vyhledáváme vnější podněty a neuvědomujeme si, že každý má obrovskou, dosud nevyužitou zásobu tvůrčích sil,“ vysvětluje autor.
Naopak společné procházky přírodou, zapalování ohňů na zahradě, povalování se, lechtání a zápasení na gauči v obýváku je pro rodinu podle „líného Hodgkinsona“ přínosem. „Důležité na rodičovství není to, co děláte, ale to, jaký máte se svým dítětem vztah. To, na čem záleží, je, jak se máte. Je lepší se především soustředit na mentální postoj, který zaujímáte vůči svým dětem, než abyste se snažili následovat seznam někým stanovených pravidel,“ shrnuje Hodgkinson.
Na co si čas najděte vždycky
• Na společné povídání, vyprávění, rozhovor, na společnou práci, na (spolu)vnímání něčeho krásného – přírody, knížky, obrázku.
• Na hudbu a tanec. Nemusíte dokonale preludovat na piano! Bláznivě křepčete na Beatles, broukejte si při patlání těsta, pochodujte do rytmu cestou do školky.
• Na projevy lásky. Místo křečovitého vymýšlení zábavy své děti prostě milujte!
SHRŇME SI, JAK NA TO:
Každodennost není nudný prostředek k nějakým vyšším cílům. Neodsunujte proto před dítětem každodennost někam do ústraní nebo na večer, až bude spát. Klidně spojte běžné práce s „věnováním se dítěti“.
Zapomeňte na ambice, chtějte pro dítě radost. Jde vám o to, aby uměl spoustu věcí, nebo aby je dělal rád? K tomu se váže další rada:
Nemusí se pořád něco dělat, nemusí se pořád něco dít! Maminky, které běháte s dětmi z kroužku do kroužku, po akcích, poutích a zábavách, nedívejte se z patra na tu, která s dítětem jen tak je. Její dítě může být dokonce spokojenější.
Přestaňte se soustředit na to, jak dítě zabavit. Chovejte se spontánně, z domácích prací dělejte, co je potřeba, potřebujete-li si odpočinout, ulehněte na gauč. Uvidíte, že se děti budou rády kolem vás neorganizovaně tetelit.
Zkuste omezit edukativní hraní a povolit uzdu spontánní tvořivosti. Didaktické poučování může být dětem (i vám) na obtíž. Ze společně strávených aktivit by neměla čišet nucená strojenost, ale radost na všech frontách.
Nuda se paradoxně lepí na paty těm, kteří se jí úporně snaží vyhnout. Uvolněte se, a termín „nuda“ přestanete znát.
LÍNÝ RODIČ JE DOBRÝ RODIČ?
Českou republikou teď prolétá nový model rodičovství. Tvůrce konceptu „líného rodičovství“ Tom Hodgkinson radí: Nechte děti být. „Tím, jak přehnaně zasahujeme do života svých děti, jim bráníme, aby vyrostly a postaraly se samy o sebe. (…) Stáhněte se. Jde o zaručený úspěch pro obě strany – vy budete mít méně práce, a dítě tím jen získá, vy i vaše dítě se naučíte užívat každodenního života a také samostatnosti a nezávislosti ,“ říká autor knihy Líný rodič (Jota). Nemusíme s Hodgkinsonem bezmezně souhlasit, můžeme se ale v mnohém nechat inspirovat.
