Naše silná trojka dozrála a začala vylézat z postýlek. Když už jejich akrobacie hraničila s úrazem, vyndali jsme jim ze strany postele dvě tyče, aby mohli vylézat a nic se jim nestalo. Do téhle doby jsme měli vzorné děti, které na nás po uložení nepořvávaly, neutíkaly z pokoje, ale bez problémů do deseti minut usnuly. Skoro ze dne na den se všechno změnilo. Od té chvíle se usmívám nad výroky některých maminek, že to, že jim děti samy usínají, je jejich zásluha. Že prý je mají tak „vychované“. Já říkám – nesmysl.
Blesková akce
Plán na přeorganizování našeho pidibytečku zněl: 1. Vystěhovat manželskou postel z ložnice, kterou jsme až dosud sdíleli s trojčaty v kojeneckých postýlkách. 2. Nastěhovat ji do minipokoje (oddělená část původního obýváku) po Eliáškovi. 3. Eliáška přistěhovat do nově vzniklého dětského pokoje (původní ložnice) k trojčatům. Jedno odpoledne jsme na internetu našli montované postele z našeho oblíbeného obchodu, večer je manžel dovezl a druhý den v poledne byl pokojík skoro hotový. Alespoň tak, že se v něm dalo spát. Eliáška jsem dlouho dopředu na tuhle změnu připravovala. Zprvu se mu nechtělo, ale když zjistil, že dostane novou palandu a že bude spát nahoře, byl nadšený.
Napínám uši
V nové rodičovské ložničce, do níž se vejde vlastně jen dvoulůžko, se spí dobře. Hlavně manželovi. Já mám zatím stále lehké spaní a ještě po měsíci jsem trošku nervózní, že neslyším, jak kluci oddychují, a uši se mi zvětšují, jak pořád poslouchám, zda se k nám někdo z nich nešourá. Trojčata byla zpočátku mírně zmatená, pobíhala po „novém“ pokoji a chvilku jim trvalo, než si ujasnila, čí je která postel. Jejich pádům jsme předešli, ovšem stále klukům déle trvá, než usnou.
Konec s dudlíky
Nevyrostli jen z postýlek, ale i dudlíků. Asi po 14 dnech v novém pokoji jsme jim je vzali s tím, že dudlíky teď potřebuje miminko příbuzných. Tragédie se kupodivu nekonala, problém vidím jen s předčasným probuzením. Pro prodloužení ranního spaní byl dudlík bezva kámoš. Teď ho musím zastoupit. Pokud se vzbudí jen jeden „kousek“, tak se znovuuspání celkem daří. Pokud se jich probudí víc, není šance na delší spánek a vstáváme.
Tlačenice v koupelně?
Byteček 2+kk předělaný před narozením trojčat na 3+kk nám po změnách myslím zatím stačí. K tlačenicím v koupelně zatím nedochází, zoubky si totiž prckové čistí po mlíčku v postýlce, protože zatím používáme polykací pastu. Ručky si myjí po jednom a do vany se vejdou ještě všichni tři. Toaletu si zatím také nemusíme nikdo předem rezervovat, protože kluci jsou převážně v plenách a pomalu se seznamují s nočníkem. Ve 20 měsících jim nedělá problém sednout si, vyčurat se (omylem i vykakat), ale zatím nočník pravidelně nevyžadují. Přiznávám, přispívá k tomu trochu i moje lenost, protože vynášet tři nočníky po každém učurnutí mě moc nebaví. Bude snad praktičtější, když se naučí chodit rovnou na WC. Ale ty fronty pak nechci vidět.
Betynka 09/11
