Proč děti vlastně lžou?
Nejdřív ze všeho musíme mít na paměti, že lhaní je ve skutečnosti normální a dokonce významnou součástí vývoje dítěte – dokonce i když to může být v některých situacích pro rodiče velmi obtížné. Dětští psychologové se shodují v tom, že lhaní je nejen normální, ale dokonce nezbytné. „Zdravé děti, které chápou, jak funguje sociální život, vědí, že lež existuje a musejí si vyvinout schopnost lhát. Jinak by byly bezbranné a ve společnosti ostatních dětí by měly problémy. Například autistické děti nelžou vůbec,“ říká psycholog Radim Opatrný. Dětská lež má mnoho důvodů a smysl lži dítěte závisí na jeho věku: Zamysleli jste se někdy nad tím, co malého cvrčka vede ke lži? Říkáte si, proč to dělá? Vždyť je jinak hodný, nezlobí, ale to jeho lhaní. „Abychom mohli pochopit příčinu dětských lží - je jedno zdá jsou lži pronášeny doma nebo ve škole- je důležité si uvědomit skutečnost, že se jedná o složitý jev, jehož povaha nemusí být vždy psychologická. Jestliže nám dítě lže, měli bychom hledat skrytou existenci dalších obtíží a poruch. Lhaní, které je opakované, většinou negativně ovlivňuje vztahy dítěte a jeho vrstevníků. Ovšem důležité je také rozlišovat lži záměrné od těch z mého pohledu nevinných,“ tvrdí psycholog Radim Opatrný.
Druhy lhaní
Co je to vlastně lež a jak ji poznat? „Obecná definice je poměrně prostá. Lež je záměrný podvod, kterým chceme oklamat jinou osobu s cílem dosáhnout vlastního prospěchu. Není vůbec jednoduché vždy porozumět tomu, co souvisí se lhaním. Existuje navíc několik druhů lhaní, z nichž některé jsou opravdu v podstatě nezáměrné:
Neinstrumentální lež - tento druh lži se dále dělí na nutkavé lhaní a na zbožná přání. Zbožná přání jsou typická spíše pro malé děti a bývají vyvolávána dětskou touhou po tom, aby různé věci byly lepší, než se ve skutečnosti jeví. U nutkavého lhaní si je dítě vědomo, že neříká pravdu, ale ani ono vlastně neví, proč to dělá a není mu jasný motiv takového počínání. Dítě přitom lže neustále při různých situacích, aniž by z toho mělo jakýkoli okamžitý nebo dlouhodobý prospěch.
Prosociální lež - jedná se o záměrnou lež, kdy se v pozadí bývají skryty pozitivní motivy, kdy se snažíme např. nedotknout citů někoho jiného.
Nezáměrná lež - rozeznáváme její tři druhy :
Bájná lhavost - dítě obvykle nedokáže odlišit fantazii od skutečnosti. U malých dětí lze tento stav pokládat za normální, ale pokud přetrvává ještě ve čtvrté třídě základní školy, jedná se již o poruchu.
Nevědomá obrana - dítě není schopno se samo sobě přiznat, že se dopustilo něčeho špatného a také podvědomě tento stav tají.
Nezáměrná lež - na základě chybné informace pronese dítě nepravdivý výrok, ale je při tom přesvědčeno, že říká pravdu.
Co dělat, když dítě lže
Chcete, aby vaše dítko nelhalo? Zajímejte se o něj a pokud odhalíte lež, nemusíte dítě hned trestat. „Zkuste se zamyslet nad tím, proč lže a nad tím, zda by lhaní nešlo odstranit domluvou. Pokud víte, že vaše dítko je stydlivější, snažte se s ním více komunikovat. Zajímejte se o jeho svět, o to, co ho baví, čemu se raději vyhne atd. Dávejte mu najevo, že ho máte rádi takového, jaký je,“ radí psycholog Opatrný. Jestliže je ovšem problém nad vaše síly, je lepší řešit vše za pomocí psychologa. Hlavně se nestyďte ho požádat o pomoc. Psychologa ovšem kontaktujte až poté, když alespoň přibližně určíte o jaký typ lhaní se jedná a podle toho pak postupovat:
Jestliže jde o bájnou lhavost a dítěti je nad sedm let, je potřeba zjistit příčinu takovéhoto stavu.
U instrumentálních a neinstrumentálních lží, je zapotřebí, aby psycholog s dítětem pracoval s cílem změnit jeho chování.
Důležitá je také okolnost za jakých dítě lže.
Posuzuje se také četnost lhaní, pohled ostatních spolužáků ( zda má dítě pověst lháře).
Jiné problémy u dítěte ( školní prospěch, neomluvené absence, agresivita, izolace od vrstevníků).
Posuzuje se jaké má dítě vzory.
Rodiče jsou vzor aneb jak učit děti říkat pravdu
Rodiče jsou svým dětem životním vzorem, takže pokud chtějí, aby děti nelhaly, nesmí lhát ani sami rodiče.
Svému dítěti nikdy nelžete. Pokud nechcete odpovídat na nepříjemnou otázku, jasně řekněte, že odpovídat nechcete. Jestli doopravdy chcete chránit svoje dítě před bolestivou pravdou, snažte se o otevřenost a vysvětlení, kterému dítě porozumí.
Někdy můžete lhát například ze zdvořilosti, jako když řeknete své staré babičce, že ten neuvěřitelně ošklivý svetr, který upletla, je velmi krásný. Vysvětlete dítěti, že lhaní ze zdvořilosti a proto, abychom někoho nezranili, je něco úplně jiného.
Jestli vaše dítě pravidelně lže svým přátelům o skutečných situacích ve svém životě, objasněte mu, že to není dobrý způsob, jak si získat přátele. Mluvte se svým dítětem o možných problémech se spolužáky. Povzbuzujte sebevědomí dítěte, aby se cítilo „dostatečně dobré“, takové, jaké opravdu je, aniž by kvůli tomu muselo lhát.
Když vám dítě řekne pravdu, hlavně pokud něco provedlo, nebo má nějaký průšvih, pochvalte ho za to. Řekněte mu, jak je odvážné, že řeklo pravdu. Dodejte mu pocit, že vždycky stojíte při něm, i když udělalo něco špatného. Tak se přestane bát říkat vám i nepříjemnou pravdu.
Text: Eliška Zikmundová
