Většina rodičů se shodne na tom, že bití, které zanechává na dítěti stopy ve formě modřin nebo odřenin je nepřípustné a nemá ve výchově místo. Přesto bývají rodiče přesvědčeni, že vyřadit tělesné tresty z rodičovského repertoáru by znamenalo konec jejich autority. Jsou ale tělesné tresty skutečně účinné?
Jedno plácnutí zmůže víc než tisíc slov
Plácnutí rychle odvádí pozornost dítěte od činnosti, která se rodičům nelíbí, proto se mnohým rodičům zdá, že metoda funguje. Většinou dítě zaplavuje pocit ponížení a vzteku, nezbývá mu žádný prostor pro přemýšlení o tom, co by příště mělo dělat jinak. Konflikt se mnohdy vyhrocuje, protože dítě má potřebu rodiči dokázat, že se nenechá pokořit: „Stejně mě to nebolí!“ apod. I když v danou chvíli s nežádoucím chováním přestane, bude ho v budoucnu pravděpodobně opakovat.
Doma mi občas dali výprask a je ze mě slušný člověk
Osobnost dítěte může zdárně růst a prosperovat pokud zažije dostatek lásky, přijetí a bezpečí. Jestliže si dítě odnáší z rodiny dostatek pozitivní zkušenosti, bude prosperovat i přes to, že bylo občas bito.
Lepší jedna facka než výčitky a mlčení
Vyčítání, citové vydírání nebo chlad nejsou rozhodně vhodnými alternativami k tělesným trestům! Stejně jako tělesné tresty narušují vazbu mezi rodičem a dítětem. Je proti lidské přirozenosti milovat někoho, kdo nás zraňuje ať už fyzicky nebo psychicky. Tresty tohoto typu vedou k tomu, že se dítě zdrží nevhodného chování na základě strachu. Proto fungují jen v raném věku a rodič se na prahu puberty ocitá bez možnosti vlivu na své dítě.
Plácnutím se dětem vymezují jasné hranice
Plácnutí nedává dítěti jasnou představu o tom, co po něm chceme a vyžadujeme. Učí ho ale jednu zásadní věc: Bití a užití násilí je v pořádku, pokud se ho dopouští silnější na slabším, mocný na bezmocném. Pokud dítěti naplácáme v afektu učíme ho také, že násilím je možné dát průchod svým emocím.
S malými dětmi se nedá diskutovat, plácnutí rozumí lépe
Bez ohledu na použitou metodu, malé děti potřebují situaci vícekrát opakovat, aby pochopily, jak spolu souvisí příčina a následek. Plácnutí odvádí jejich pozornost, neumožňuje ale pochopit souvislost. Po plácnutí dítě chvíli nevbíhá do silnice, protože je zaplavené emocemi souvisejícími s plácnutím.
Z výzkumů jednoznačně vyplývá že…
• Děti vychovávané fyzickými tresty mají nižší sebevědomí a větší sklony k agresi.
• Tělesné tresty nevedou k vymizení nežádoucího chování, pouze ho na chvíli přeruší.
• Děti, které zažívají byť jen občasné plácnutí, až třikrát častěji bijí sourozence a spolužáky.
• Batolata, která při nežádoucím chování byla bita přes ruce, se drží zpátky při objevování světa kolem sebe.
• Rodiče užívající tělesné tresty mají tendenci ke zvyšování četnosti a intenzity fyzického trestání.
Jak stanovit malým dětem hranice bez použití tělesných trestů:
• Pravidla stanovte předem. Musí být stručná a jasná: „Na sedačce v autobuse se sedí! Pokud na ni budeš stoupat, postavím tě na zem!“ „Lidé se nebijí, pokud budeš bít kamarády, půjdeme domů!“
• Pokud dítě dělá něco nežádoucího, podřepněte k němu tak, abyste byli v přímém očním kontaktu. Můžete ho uchopit za ramena, abyste měli jeho plnou pozornost. Jasným, pevným hlasem mu sdělte požadavek: „Je třeba, abys stál u mě. Na silnici jezdí auta. Auta ti mohou způsobit bolest.“ „Váza není na hraní. Hrát si můžeš s autíčkem.“
• Pokud dítě neposlechne, zopakujete pravidlo a dejte dítěti pocítit následek. Pokud je to nutné, využijte svou fyzickou převahu k tomu, abyste odvedli ze situace dítě, odnesli předmět, nebo dítěti uchopením zabránili, aby ubližovalo druhým: „Chci, abys byl na chodníku, budu tě držet za ruku.“ „Váza není na hraní, odnesu ji.“
• Nabídněte náhradní aktivitu: „S lahví se nehází, ale můžeme venku házet míčem.“ Po zdi se nekreslí. Ale můžeme kreslit na papír“.
• Nenechte se strhnout do hry „kdo s koho“. Nechte dětem alespoň malý prostor pro rozhodování: „Je třeba jít spát. Můžeš si vybrat, jestli budeme číst o Rumcajsovi nebo o Křemílkovi.“
• Zajímejte se o vývojové potřeby svého dítěte. Mnoho konfliktních situací mezi rodiči a malými dětmi vzniká z nereálných očekávání. Malé děti nemohou vydržet bez fyzické aktivity a potřebují vše aktivně zkoumat. Často stačí jen odvést pozornost dítěte k něčemu jinému.
• Vycházejte z toho, že dítě k vám má hluboký vztah a chce vám vyhovět. Někdy toho pouze není schopno ihned.
