Teď má Adam za sebou téměř polovinu první třídy. Zatím ani nepotřebuje individuální studijní plán, přestože na něj má nárok. A v žákovské knížce se pyšní i jedničky.
Adámek byl pohodové miminko. Všechno se zdálo v pořádku, takže když ve třech letech začal z ničeho nic koktat, byl to šok. Nejdřív jsem to přičítala přemíře vjemů i žárlivosti na mladší sestřičku. Ale když to ani po dvou týdnech nepřešlo, hledali jsme pomoc. Pediatr nás doporučil do pedagogicko-psychologické poradny, ale tam se věnovali hlavně předškolákům a školákům. Proto jsem hledala léčitele, kineziology, speciální pedagogy a dostala se až k úžasné pražské logopedce Věře Kopicové. Díky její čtyřleté péči mluví Adam plynule a zlepšil celkově svoji kondici.
Když se pokroky zpomalovaly, poslala nás paní logopedka na neurologii, kde po vyšetření potvrdili lehkou mozkovou dysfunkci. Proto jsme absolvovali řadu rehabilitačních cvičení a dostali se ke speciální pedagožce Pavle Bubeníčkové. Ta také Adamovi doporučila odklad školy, protože s LMD souvisí vývojové poruchy učení. Sestavila nám nejprve plán grafomotorických cvičení, při kterých 8krát denně Adam nejprve rozcvičoval celé tělo a hlavně paži a ruku a pak speciálními pomůckami (molitanovým válcem, špejlí s vatičkou a progressem) maloval na zemi na veliký papír různé obrazce. Dva měsíce nesměl držet v ruce tužku, pero, pastelku, nůžky, protože nemůže jít proti sobě uvolňování ruky a křečovitý úchop. Dítě musí na špatný úchop zapomenout. Díky ředitelce školky Zdeně Kuželové s tím nebyl problém.
Zpočátku ano, ale po několika týdnech začal protestovat. To bylo docela náročné, protože jsem věděla, že bez pravidelnosti poctivého cvičení se nic nezlepší. Když přibyly i další úkoly, odmítání se stupňovalo. Dítě nechápe, že když teď mákne, někdy v budoucnu z toho bude mít užitek. Takže jsme vymýšleli odměny: výlety za technikou, výstavy – Adam miluje stavební a zemědělské stroje, někdy pomohla hračka, kterou je možné montovat, jindy přišly na řadu i různé dobroty. Často jsem ale měla pocit, že odměnu potřebuji i já a ta největší se rýsuje – Adam školu zvládá, je spokojený a já šťastná.
Po cyklu grafomotoriky přišel na řadu program nápravy poruch učení – všech „dys“, kterých má Adam požehnaně. Na každý týden jsme dostali sérii úkolů. Od nácviku dýchání, správného sezení a úchopu tužky, přes rytmické odříkávání slov a současné kreslení či psaní až k rozlišování podobných obrazů a zvuků, poznávání věcí po hmatu, chození podle stop, pohybového zrcadlení atd. Vždy po třech týdnech jsme jeli do Prahy na kontrolu, kde Adam ukázal, jak mu to jde, a dostal nové úkoly z programu Maxík. Každý den i na dovolené, na horách, vždycky jsme museli najít půl hodiny až hodinu, aby úkol splnil.
Když po logopedické a rehabilitační nápravě přestal koktat a mluvil plynule, myslela jsem, že už udělal dost pro to, aby mohl normálně nastoupit do školy. Navíc je velký, vypadá starší, než je, a tak jsem nechtěla, aby ještě zůstal ve školce s malými dětmi. Ale protože hrozilo, že kdyby ve škole nestíhal, mohl by kvůli stresu zase začít koktat, svolila jsem s odkladem, a teď jsem ráda. Adamovi ten rok práce moc prospěl, víc si věří, jako by dozrál a zatím nemá se školou potíže, které by nezvládal. Na speciálních úkolech pracujeme dál – náprava projevů LMD je běh na dlouhou trať – ale stíhá k tomu ještě výtvarku, kde nejraději modeluje. Taky začal krásně malovat, o čemž jsem dřív ani nesnila. Díky za odklad i odborníky, kteří měli zájem a trpělivost nám pomáhat.
Názor odborníka - Mgr. Pavla Bubeníčková, speciální pedagožka, o.s. PRODYS (
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
)Během odkladu lze využít různé metody pro zmírnění potíží se psaním, čtením, pozorností. Jedna z těch novějších je stimulační program pro předškoláky a děti s odloženou školní docházkou Maxík. Ukazuje se jako velmi užitečný a úspěšný. V čem se od ostatních liší?
„Rozdíl je v tom, že kromě rozvoje dílčích funkcí, jako je zrakové a sluchové vnímání a paměť, souhra oka, ucha a ruky, prostorová orientace, schopnost přepínat mezi různými způsoby smyslového vnímání, správná posloupnost, grafomotorika a koncentrace pozornosti, se nacvičují i komunikační dovednosti a především nové pohybové stereotypy, například stabilní postoj, zvládnutí rovnováhy, správné sezení, zdravé a více efektivní dýchání, úchop tužky, pera, pastelky atd.
Jiný je také v režimu plnění zadaných úkolů. Cyklus trvá patnáct týdnů a je rozdělen do týdenních bloků, v nichž se úkoly opakují a zahrnují vždy tři části: 1. cviky na posílení koordinace pohybů, 2. pracovní listy pro grafomotoriku a 3. rozvoj dílčích funkcí. Program vychází z dlouholetých zkušeností s prací s dětmi se specifickými poruchami učení a zahrnuje to, co se při nápravách těchto poruch nejvíce osvědčilo.
Sdílejte:
Vytiskněte si:
Vytiskněte si:
