Je čtvrt na osm. Už dávno jste měli být z domu, ale pořád ještě osmiletého syna taháte z postele. „Bolí mě hlava,“ zareaguje na vaši otázku, proč už není dávno v koupelně, a ostentativně si drží ruku na čele. „Tak já ti dám na chvíli obklad, ale mezitím musíš stihnout koupelnu a snídani,“ smlouváte s ním. Zoufale a dramaticky spustí nohy na podlahu a stylem krok sun krok se přesouvá do koupelny. Jeho vzdychání je slyšet až na druhý konec bytu. V tu chvíli je vám jasné, že i kdybyste si objednala tryskáč, začátek vyučování je v trapu. A vašemu milovanému chlapečkovi se v minutě uleví. Dítě vám hodilo udičku a vy jste se chytila. To, jestli se z vás nestane rybářským žargonem řečeno snadno lovená ryba i v budoucnu, je jenom na vás.
Dětem se někdy z teplého pelíšku nechce. Natož do školy, kde budou muset namáhat šedé buňky mozkové a třeba je tam čekají i nějaké nepříjemnosti. Pokud mrňousovi jednou „povolíte“, celkem oprávněně se bude domnívat, že to půjde podruhé i potřetí. Také se těžko můžete spolehnout na to, že si nevšimne vašeho přístupu k povinnostem. Pokud ráno zavoláte do práce, že máte čtyřicítku, a pak vyrazíte na velký nákup, ratolesti dojde, že jsou věci, které stojí za to napodobit. Z vašeho počínání vyvodí celkem logický závěr: že s pravdou se dá pracovat podle toho, jak se to komu hodí. A ještě jedna věc. Pokud máte sami máslo na hlavě, těžko donutíte svého potomka, aby dodržoval pravidla.
Je mu zle, nebo není?
„Tady mě píchá a tady tlačí,“ ukazuje vám potomek svá bolavá místa, ale oči má jasné. I když se vám nezdá, že by mu něco bylo, projevte zájem o jeho zdraví. Ale není-li pro pobyt doma důvod, trvejte na svém – hovořte klidně, leč důrazně. Důležitá jsou však nejen slova, ale i tón. Když to na vás dítě zkouší a vy s ním nalomená starostí o něj smlouváte, a navíc když pochopí, jak moc jste pyšná, že si umí hájit svá práva, přitvrdí a bude se vás snažit přesvědčit za každou cenu. A na to, jak to dopadne, si může ten, kdo vás zná, vsadit – třeba celé jmění.
Pokud má dítě ráno horečku, oteklou pusu nebo vyrážku, je hned jasné, že něco není v pořádku. Vytasí-li na vás bolavé bříško nebo hlavu, může jít o závažný zdravotní problém, ale také o pěknou boudu. Proto je tak důležité, jak svého syna či dceru znáte. Jestli víte, jaké signály vysílají, když je skutečně něco bolí. Pokud jsou nejasné, dítě trvá na svém a vy si nevíte rady, vytáhněte ho k lékaři. Takovou autoritu, jako je pan doktor, jen tak neoblafne a vy budete mít jistotu, že je všechno v pořádku. Bude-li vědět, že škole stejně neuteče, zbytečně už to zkoušet nebude. Ale na druhou stranu nenechávejte to, co vám říká, bez povšimnutí. Nedělejte, že ho neslyšíte, to není řešení. Vaše dítě by mělo vědět, že ho máte rádi, že uděláte všechno pro to, aby mu bylo dobře, ale že mu žádné švindlování trpět nebudete.
„Dítě vychovávají rodiče – nejen pro současnost, ale i pro budoucnost,“ konstatuje v knize Výchovné maličkosti psycholog Václav Mertin, „a ve chvíli, kdy zachytí signál něčeho nepatřičného, by měli laskavě, bez dramatických doprovodů, leč nekompromisně konat...“
Betynka 10/11
