Ve 2. C, kam chodí můj syn, mají tabuli se třemi „usměváčky“. První znázorňuje dobrou náladu, druhý střední a třetí špatnou. Děti se každé ráno napíší do sloupečku pod jednoho z nich podle toho, jak se zrovna cítí. A pak si jdou s paní učitelkou sednout do kruhu a o své náladě si povídají. To ráno, když jsem navštívila třídu a chtěla zjistit, jak to s náladou dětí po ránu je, byla většina žáčků v pohodě, jen čtyři z nich se napsaly k „mračivému usměváčkovi“. Potom jsme to spolu všechno probrali.
Dozvěděla jsem se, že dobře naladěny jsou děti převážně proto, že se jednoduše těší do školy, na učení, na matiku, na kamarády, také proto, že už za dva dny bude sobota. Jeden z chlapců se už od rána těší na odpoledne, kdy půjde poprvé zpívat do sboru, jiný, že jde na fotbal. Špatná nálada 
pramení převážně z toho, že se jim prostě nechce vstávat a nejraději by spaly do deseti. Jednu holčičku zase po ránu tak trochu trápil větší brácha. Co mě nejvíc zarazilo, je to, že na špatné náladě mají obecně velký podíl zlé sny, které se dětem poměrně často zdají. Někdy jsou tak strašidelné nebo kruté, že s nimi bojují ještě ráno. A jak se tedy děti po ránu se špatnou náladou „perou“? Jeden žáček si složí puzzle, jedna holčička si s maminkou zase vždycky řekne básničku. Dalšímu žáčkovi zvedne náladu to, že vždycky vystraší mámu a tátovi řekne vtip. V mnoha případech zabírá pomazlení s mámou nebo slovní fotbal s rodiči. A co by dětem po ránu udělalo velkou radost, co by je opravdu dobře naladilo? Dort a zmrzlina u postele, miska čokoládových kuliček, bonbony, čokoláda tamtéž. Prostě děti by se rády probudily a v pelíšku si zamlsaly.
pramení převážně z toho, že se jim prostě nechce vstávat a nejraději by spaly do deseti. Jednu holčičku zase po ránu tak trochu trápil větší brácha. Co mě nejvíc zarazilo, je to, že na špatné náladě mají obecně velký podíl zlé sny, které se dětem poměrně často zdají. Někdy jsou tak strašidelné nebo kruté, že s nimi bojují ještě ráno. A jak se tedy děti po ránu se špatnou náladou „perou“? Jeden žáček si složí puzzle, jedna holčička si s maminkou zase vždycky řekne básničku. Dalšímu žáčkovi zvedne náladu to, že vždycky vystraší mámu a tátovi řekne vtip. V mnoha případech zabírá pomazlení s mámou nebo slovní fotbal s rodiči. A co by dětem po ránu udělalo velkou radost, co by je opravdu dobře naladilo? Dort a zmrzlina u postele, miska čokoládových kuliček, bonbony, čokoláda tamtéž. Prostě děti by se rády probudily a v pelíšku si zamlsaly. Jak jsme si tak o všem povídali, bylo jasné, že se špatná nálada dětí rozptyluje. Ne nadarmo se říká, že sdělená starost, poloviční starost… Psycholožka Tamara Cenková považuje už jen samotné napsání se pod symbol „špatná nálada“ za určitou formu uvolnění. Děti svým podpisem ostatním sdělují: „Nemám náladu, postarejte se o mě.“ To jim může udělat dobře a posunout jejich náladu k lepšímu. Doktorka Cenková ale také podotýká, že pokud má dítě po probuzení špatnou náladu, tak bychom my rodiče měli udělat všechno pro to, abychom ji rozptýlili.
Co dělat – nedělat, aby šlo naše dítě do školy dobře naladěné?
Radí PhDr. Tamara Cenková - dětská psycholožka
1. Je potřeba, aby ráno bylo po všech stránkách příjemné. Měli bychom si méně všímat hodinek a více nálady svých dětí. Nejhorší je, když se po ránu hádáme, „štěkáme na sebe“.
2. Především je třeba si uvědomit, že nás děti kopírují. Takže bychom se měli zamyslet nad tím, jaká jsme měli rána, když jsme chodili do školy. Jelikož se jedná o naše potomky, tak − pokud já jsem po ránu komunikativní, manžel nikoliv a syn je po něm − já nebudu taková ta „prudivá“ matka, která bude vyžadovat, aby se můj syn se mnou okamžitě po probuzení vybavoval.
V první fázi – aby se dítě dobře naladilo – by tedy měl být soulad mezi partnery. Někdo možná řekne, že otec vstává jindy než matka. Ano, to je pravda, tak to je většinou v tý-dnu. Ale pak jsou tady soboty a neděle, kdy dítě vidí, jakým způsobem se rodiče mezi sebou po ránu baví, jak startují den. Pokud tatínek potřebuje spát do deseti a maminka je čilá už od sedmi, tak nebude hned ráno spouštět vysavač, myčku, pračku a nechá ho vyspat, protože synek je totéž co tatínek – po ránu nerad vstává. Na sobotě a neděli nejlépe natrénujeme, jakým způsobem vstávat do školy během týdne. Hlavně by tady mělo platit, že „slavíci“, tedy ti, co jsou čilí od brzkých ranních hodin, budou tolerovat „sovy“, které chodí pozdě spát a mají po ránu horší rozjezd.
4. Dalším způsobem, jak můžeme dítě snadno naštvat, je to, že když jsme jakožto matky zvyklé snídat, tak nutíme dítě, aby si dalo velkou snídani, i když ji nechce. Ano, snídaně je nejdůležitější jídlo dne, ale některé věci nelze zlomit. Takže maminky by měly vystihnout, co dítěti ve školním týdnu po ránu udělá nejlíp, co mu chutná. Nenutíme ho do kakaa, když ho nemá rádo, klidně se může – podle své chuti – napít zředěného džusu nebo vlažného ovocného čaje.
5. Mozek nechápe záporku (představit si „nekoně“ není možné, ale když řekneme kůň, každý ví, o čem je řeč). Jakmile řekneme dítěti „nezlob“, přebere si to mozek jako zlob. Pokud dáváme dítěti rady do života typu „buď ve škole hodný“, tak by měly vypadat asi takto: „Už se těším, až přijdeš ze školy, co mi hezkého povíš. …řekneš mi, co jste probírali.“
6. Pokud vozíme své potomky do školy autem, měla by v něm hrát hudba, kterou mají rádi oni, nikoliv my. Samozřejmě si můžeme cestou zazpívat (to je úplně nejlepší).
7. Dítě s pomalejším rozjezdem bychom měli vzbudit raději o čtvrt hodiny dřív a trochu mu v tom rozkoukávání se po světe pomoci. Je to rozhodně lepší, než nechat ho přispat si a následně ho honit.
Když dítě přijde do školy a je po ránu dobře naladěné, vstává tak, jak by chtělo vstávat, má dobrou snídani, s sebou má dobrou svačinu, neřešili se po ránu žádné problémy, tak se mu půjde do školy daleko lépe.
V každé rodině to samozřejmě funguje jinak. Nemáme recept, který bude na všechny děti působit stejně.
