Blogerka Zuzka: Na vlastní uši jsem slyšela ducha!

Kdysi mi ségra říkala o tom, že jí po ložnici někdo CHODÍ. Moje sestra je tak trochu blázen. Ne, dělám si srandu - prostě jsou lidi, kteří mají schopnost vnímat věci, o kterých MY nemáme ani potuchy. A sestra patří mezi ně. Kdysi - a to byla ještě malá holka - vídávala skřítky a modré létající koule, taky bílé holubice, které vždy značily něco špatného.
 
Byly jsme zabrány v družném hovoru, když jsem umlkla uprostřed věty a zaposlouchala se do ticha, které rušilo pouze: VRZ...VRZ...VRZ... Někdo ode dveří procházel kolem postýlky směrem k nám. Kroky potichu vrzaly po parketách a čím blíž k nám, tím ten zvuk zesiloval. Vyjukaně jsem se ptala, CO TO MÁ ZNAMENAT? Ségra mi odpověděla, že tam chodí celý večer, ale nechtěla mě strašit.
 
KDO tam chodí???
 
Na vlastní uši jsem slyšela kroky!!! Nebyli to sousedi, nebyl to nikdo vedle v pokoji - prostě zesilující KROKY ode dveří k posteli. Zajímalo mě, co to dělalo.
 
„Jdi si strašit někde jinde!!!“ řekla jsem a odpovědí mi bylo VELMI rychlé VRZ, VRZ, VRZ!!!
 
Vyvalila jsem oči a prohlásila, že se mi chce čurat. Potíž byl v tom, že se mi chtělo HODNĚ čurat a musela jsem projít od postele ke dveřím a následnou temnou, dlouhou chodbou na záchod. Překonala jsem se, ani nevím jak. Vrátila jsem se do lůžka, vyvalená z tohoto zážitku, ségra o nic míň vyvalená mi sdělila, že má pravidelné děložní stahy, asi co pět minut. Dala mi instrukce, že kdyby porodila, mám na pupeční šňůře udělat dva uzle a mezi nimi to přefiknout. Byla jsem téměř mrtvá. Pro mě, jako nastávající matku, to byla opravdu hororová noc.
 
Stahy však byly jen poslíčci a od té doby měla sestra s chozením po pokoji klid. Nejspíš jsem ho vyhnala chodit někam jinam a miminko se narodilo až za tři týdny.