Jen málokteré tramvaje a autobusy jsou nízkopodlažní, na mnoha stanicích metra chybí bezbariérové výtahy. A spolucestující? Ti vás v lepším případě „nevidí“, v horším nadávají, že je s kočárem obtěžujete…
Asi nejhorší cestování je s těžkým hlubokým kočárkem. A ta úplně hororová kombinace je, když vezete kočárek s miminkem a za ruku ještě „vláčíte“ o něco staršího sourozence. Pak se cesta kamkoli může stát stresem.
„Když jsem měla první dítě a musela jsem někam jet tramvají, byl to pro mě vždy hrozný zážitek. Spolucestující na zastávce dělali, že mne nevidí, jak tramvaj přijela, doslova běželi k jiným dveřím. Jindy se mi stalo, že mi doslova nadávali, jak si můžu dovolit jezdit ve špičce, když oni pospíchají do práce a já se válím doma a můžu chodit pěšky. A úplně nejhorším zážitkem bylo, když jsem jednou jela v podvečer ve skoro prázdné tramvaji a požádala jsem statného čtyřicátníka před výstupem o pomoc. Ten ale zahlaholil, že mi nepomůže, protože má nákup a někdo by mu ho ukradl. Byla jsem naprosto zoufalá, protože kromě něj už v tramvaji byly jen dvě stařenky a já kočárek sama neunesla. Nakonec jsem přejela o dvě stanice, než nastoupil kluk, co mi s výstupem pomohl,“ líčí Marcela Pecinová.
Stejné zážitky s „příjemnými“ spolucestujícími má i Alena Votická z Ostravy: „Mám půlroční holčičku a k tomu tříletého syna. Upřímně, když nemusím, tak opravdu nikam nejedu. Když ale musím jet třeba na kontrolu do nemocnice, cítím stres už od rána. A bohužel mé nejhorší scénáře se vesměs potvrdí. 
Lidé jsou nervózní, když vidí, že nastupuji s kočárkem a ještě poponáším malého. Dost často na mě syčí, že zdržuju, jednou mi dokonce malého srazili na zem, jak se před nás cpali. Jen málokdy cesta proběhne v klidu.“
Lidé jsou nervózní, když vidí, že nastupuji s kočárkem a ještě poponáším malého. Dost často na mě syčí, že zdržuju, jednou mi dokonce malého srazili na zem, jak se před nás cpali. Jen málokdy cesta proběhne v klidu.“Někdy je chyba i na naší straně
Bohužel ani ne všichni řidiči jsou vstřícní a ochotní, ale nutno přiznat, že ani maminky se vždy nechovají úplně správně. Nejčastější chybou, kterou dělají, je to, že se snaží na sebe co nejméně upozorňovat. Aby nikoho neobtěžovaly, snaží se být skoro neviditelné a snaží si pomoct samy. Podle dopravců by ale měly postupovat přesně naopak.
„Chceme upozornit na to, že by maminky měly před nástupem viditelně upozornit řidiče tramvaje i autobusu, že chtějí s kočárkem nastoupit. Signálem je mávnutí rukou a posunek směrem ke kočárku. Jedině tak si maminky mohou být jisté, že řidič ví, že chtějí nastoupit. Před výstupem s dopravního prostředku by zase neměly zapomínat používat signál pro výstup s kočárkem. Tlačítko je umístěné vedle místa na kočárky nebo u dveří. Musí se stisknout dvakrát po sobě, aby řidič věděl, že maminka vystupuje a nechal na zastávce více času na výstup a nástup,“ vysvětluje Ondřej Pečený z dopravního podniku Praha.
Pravidla pro klidnější cestování
Chovejte se slušně, ale asertivně
To, že jste doma s miminkem, opravdu neznamená, že musíte všude jezdit pěšky, abyste „neobtěžovala“ pracující nebo důchodce. Jste cestující jako každý jiný a s jízdenkou máte právo jezdit třeba celý den. Na hlasité poznámky typu „Kam se to cpe s tím kočárem, proč nejde pěšky“, reagujte. Slušně, ale důrazně požádejte okolí, aby si své soudy nechalo a vysvětlete mu, že máte právo cestovat jako každý jiný. Když jen svěsíte hlavu a budete se cítit hrozně, znepříjemní to den vám a nechá „vyhrát“ neurvalce.Nebojte se požádat o pomoc
Když se vám nikdo nenabídne s kočárkem pomoci, klidně někoho požádejte. Mile poproste a vysvětlete, jak má kočárek vzít. A za pomoc nezapomeňte poděkovat.
Začít shánět pomoc na ostrůvku, když už autobus nebo tramvaj skoro odjíždí je k ničemu, lidé budou nervózní a méně ochotní pomoci. Vyhlédněte si tedy „dobrodince“ včas, ještě než spoj přijede. A nezapomeňte uvést jakým číslem pojedete. Jedině tak se vyhnete nemilému překvapení, že vámi zvolený pomocník nastoupí dřív.
Dodržujte pravidlaNastupujte správnými dveřmi
Ne všechny dveře dopravního prostředku jsou určená pro nástup kočárku. Využívejte tedy jen ty s emblémem kočárku. Často bývají v nízkopodlažní části, nebo jim chybí zábradlí uprostřed, aby byla manipulace s kočárkem jednodušší.Dejte o sobě vědět
Výrazným gestem (mávnutím nebo ukázáním na kočárek) dejte řidiči vědět, že budete nastupovat. Bude tak o vás vědět a nechá vám dostatek času.Při výstupu používejte signalizaci
Chvíli před cílovou stanicí zmáčkněte signální tlačítko pro výstup s kočárkem, aby řidič věděl, že vám má dát dost času.Jezděte výtahem
Ve stanicích metra, kde je výtah pro kočárky a invalidy, ho využívejte. Je to bezpečnější než eskalátory. Pokud je výtah plný výrostků a pánů v oblecích, slušně je požádejte, ať vám uvolní cestu. Výtah je pro vás, ne pro ty, kteří si chtějí usnadnit cestu.Obraňte se trpělivostí
Bohužel někdy ani při dodržování všech pravidel, včetně těch o slušném chování, se nevyhnete konfliktům s těmi, co zapomněli, že byli kdysi také děti nebo měli své vlastní. Netrapte se jimi, nenechte si zkazit den. Jsou to nevychovanci, co si na vás jen vylévají zlost.Stěžujte si!
Na neurvalé chování spolucestujících si stěžovat není kde, ale pokud se k vám sprostě chová i řidič, je stížnost na místě. Zapište si číslo a čas spoje a pošlete písemnou stížnost na provozovatele dopravy. Jen tak bude dopravní podnik vědět, který řidič nemá v tramvaji co dělat a neurvalci od volantu zmizí.Text: Eliška Zikmundová
Sdílejte:
Vytiskněte si:
Vytiskněte si:
