První zkouška dobře sbaleného příručního zavazadla přišla už cestou na letiště. Drobné ublinknutí bylo zneškodněno bleskurychle a na letišti jsme byli přesně dvě hodiny před odletem. Kočárek nám proklestil cestu i k rychlejšímu odbavení. Také celníci neodolali Julinčinu laškovnému úsměvu a nechali nás projít i s pitíčkem a svačinkou. Tím se ovšem cestovatelské štěstí vyčerpalo. Nejdřív byl let odložen o hodinu, pak o dvě. V duchu jsme začali škrtat v odpoledním programu v Paříži. Na vídeňském letišti toho k zabavení dítěte moc není... A dvouhodinový let jsme strávili chozením v předklonu uličkou tam a zpět, osaháváním cestujících...
O to větší bylo naše zklamání, když jsme na pásu viděli kroužit pouze dvě z našich tří zavazadel. Nepropadejme panice! Jsme v civilizované zemi a nějak se to vyřeší... Po peripetiích ve ztrátách a nálezech jsme sepsali nějaký papír a museli se spokojit s tím, že pokud se zavazadlo objeví, tak nám dají vědět.
Ach, Paříž!
Ráno jako první věc volám na letiště a zjišťuji, že pokud se něco dozvědí, tak zavolají oni mně. Jeden den do svatby. Svádím urputný vnitřní boj mezi nákupní horečkou a užíváním si výletu. Nicméně Paříž je úchvatné město. Najdete tu hromadu míst, kerá jsou příjemná i pro děti. Ať vyrazíte do kterékoli části města, vždycky narazíte na nějaký park – pečlivě upravený, kde nikomu nevadí, že sedíte nebo běháte po krásném trávníku, hřiště pro děti různého věku je samozřejmostí. A Notre Dame je krásný i zvenku a odpočinek a hraní v Lucemburských zahradách bylo mnohem příjemnější než tlačenice mezi turisty. Příjemné je i Rodinovo muzeum. Sochy jsou vystavené v zahradě, můžete na ně sahat...
Když se večer odhodlám zavolat na letiště, paní mi mile sdělí, že naše zavazadlo se našlo! Doveze ho doručovací služba. Neví kdy, ale určitě předem zavolá.... Pro jistotu vynecháváme dopolední program a čekáme „doma”. Kufr dovezli dvě hodiny před odjezdem na svatbu – samozřejmě že předem nikdo nevolal. Ale na svatbě nám to slušelo!
Poslední den jsme chtěli dohnat Montmartre a Eiffelovku. Obojí vyžadovalo cestování metrem – je rychlé, celkem čisté a levné. Nicméně cestovat pařížským metrem s kočárkem je utrpení. Do metra se dostanete jen po schodech, kočárek musíte snést a narazíte na turnikety... Často nezbývalo nic jiného než kočárek složit. Když projdete turnikety, čeká vás dobrodružná cesta po schodišťovém labyrintu. Kočárek musíte stále nosit.
Text: Jana Hájková
