MUDr. Roman Chmel, primář Gynekologicko-porodnické kliniky nemocnice v Praze-Motole Pokud nechce být nastávající tatínek jen komparzistou bez možnosti zasáhnout do hlavního děje, měl by se snažit získat o těhotenství dostatek informací. Pasivnější muž si může vyhledat na internetu stránky s více či méně smysluplnými články z celého světa. Dívat se na těhotenství očima cizince nemá pro našince příliš velký význam, spíše je to často zavádějící a v mnoha směrech matoucí. Není nad naše domácí zdroje a popis vnímání různých aspektů těhotenství našimi „domácími“ těhotnými.
Aktivnější muž nelení a opatří si knihu či časopisy, které zajímají naše ženy a jsou psané našimi autory. Tam se dozví vše potřebné. Na co by se měl soustředit zejména? Nejdřív by si měl přečíst něco o psychických změnách v těhotenství, protože některé pocity těhotných, sklony k lítosti či naopak euforii mohou nejednoho nepřipraveného nastávajícího tatínka překvapit. Když o nich bude vědět, může partnerku lépe pochopit.
Běžné jsou sklony k větší únavě a vyčerpanosti, rovněž nebývalá spavost. Život je o kompromisu, čím lépe a čím dříve se naučíme vzájemně chápat a ledacos tolerovat, tím je to pro partnerský život lepší. A v těhotenství se to my muži musíme naučit opravdu nejpozději. Pomoc totiž neznamená jen přivléct nákup z hypermarketu. Je to zejména o empatii, vcítění se do pocitů toho druhého, o spontánním podání pomocné ruky v situaci, kdy o to ten druhý sice nežádá, ale potichoučku a beze slova v to doufá. V tom tkví poezie každého vztahu! Často jsme unavení, bez nálady, doslova „použití“ celodenní prací, ale nezapomínejme na teplý lidský pohled po návratu domů. Partnerka na to čeká!
Psychické změny někdy naše těhotné partnerky maskují tak, že si jich často ani nevšimneme. Mnohem viditelnější změny probíhají v rovině fyzické, tedy v samotném těle nastávající maminky. Některé jsou normální, jiné příznakem choroby. Otoky okolo obou kotníků na nohou, nevolnost či pálení žáhy patří mezi běžné jevy provázející těhotenství, o bolesti hlavy či otoku jedné dolní končetiny se to říci nedá... S případnými potížemi je třeba v těhotenství počítat, není vždy všechno úplně dokonalé, nějaká odchylka od normy se vyskytne u mnoha těhotných. Na to musí být připraven i muž, který by měl být ve chvíli vzniku problémů své partnerce oporou a jedincem schopným zcela přirozeně zvládnout nastalou stresovou situaci.
Nějaký ten problémek se může objevit v těhotenství kdykoli, buďme na to připraveni. Ženy od nás očekávají rozhodnost a rychlé smysluplné řešení čehokoli, co se nám z ničeho nic stane, tak se podle toho chovejme. Naše partnerky nám onu pomyslnou kapku nerozhodnosti odpustí jen s obtížemi i ve stavu netěhotném, tak se v těhotenství vzchopme a ukažme svým „polovičkám“, že mohou být šťastné, protože právě my jsme ti muži s velkým „M“, o kterých celý život snily a kteří vždy v tu pravou chvíli umí prokázat své nesporné kvality!
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D., psycholog, www.klimes.us Profesor Kratochvíl ve své knize o manželské terapii popsal rozdílná očekávání žen a mužů od vztahu. U ženy vyzdvihl očekávání, aby muž uměl vycítit, co potřebuje. Zde nejde ani tak o encyklopedické vědomosti, aby věděl, jaká nebezpečí čekají na těhotnou ženu v případě preemklampsie. Ty jsou určitě užitečné, ale nejdůležitější je umět citlivě reagovat na potřeby ženy v tomto náročném období.
Když se zamilováváme, jsme pod diktátem genů, které si prosazují své sobecké zájmy, a neurotických potřeb, které si neseme z dětství. Ten kluk, který vypadá tak sexy za bubny na pódiu, má možná absolutní hudební sluch, ale málo žen si tou dobou klade otázku, zda náhodou nebude absolutně hluchý k jejich potřebám, až jim bude v těhotenství zle: „Když něco chceš, tak mi jasně řekni. Když nejsi schopna definovat, co ti mám dát, tak neotravuj.“
Kromě této schopnosti vcítit se do potřeb ženy, která je tou dobou svými stavy hodně handicapovaná, důležitější než teoretické znalosti je ještě mužova připravenost na těhotenství či obecněji připravenost na fakt, že ve vztahu přijdou hodně zátěžová období. To bývá případ slavné věty: „Nevím, k čemu se brát, když stejně nejsi těhotná. Vezmeme se, až budeme čekat dítě.“ Klasická ukázka přímočaré chlapské naivity. Především časem se vztah přechodí, takže okolo šestého roku trvání prakticky ztrácí nosnost. Tato doba je poznamenaná tzv. subjektivní nejistotou, tedy úvahami, zda tato žena je ta pravá a zda se v budoucnu neobjeví nějaká jiná, lepší. Do toho přichází sem tam nějaká ta situační nevěra, když tu najednou přichází partnerka s oznámením, že je těhotná, takže se jako vezmeme... Tak a teď teprve začíná to správné „čoromoro“. První trimestr je opravdu zátěžový. Ženě je zle. Od koho jiného by měla očekávat pomoc než od člověka sobě nejbližšího... Ale první reakce muže je: „To nee!!! Vždyť jsme chtěli jet v létě do Indie! A vůbec, ty nejsi zralá na to být matkou... Prosím tě, jdi na potrat. Já ti to zaplatím.“
Tento muž nejen, že nemá o ženiných stavech žádné teoretické znalosti, ale navíc nemá chuť se s nimi jakkoli blížeji seznamovat. Dítě je vetřelec, který mu udělal čáru přes rozpočet a pokouší se mu zničit život. Do toho začínají přípravy na svatbu, hádky, koho pozvat a koho ne, nekonečné debaty, jak se bude jmenovat, odchod z práce na rizikové těhotenství, půjčky, stěhování do většího bytu, hádky, jak má vypadat kuchyňská linka... To vše korunuje nastávající tchyně, která synovi říká: „To dítě si s tebou upekla, aby si tě pojistila...“ Na naprosto nepřipraveného muže se sesype spousta stresorů. I kdyby měl v hlavě tři kompedia o těhotenství, nejsou nic platná. Celá jeho bytost se otřásá vědomím: „Tohle jsem přece nikdy nechtěl! Mamí, já chci pryč!“
Takže, co by měl muž vědět o těhotné ženě? Měl by vědět, že chce tuto a žádnou jinou a že jeho cílem je udělat ji šťastnou. To stačí. Ostatní přijde samo...
Sdílejte:
Vytiskněte si:
Vytiskněte si:
