Stal jsem se rodičem na plný úvazek, jsem táta a máma zároveň. Zůstal jsem sám s malým synem, o kterého se musím postarat. Někdy je to těžké, ale od toho jsme chlapi, abychom se naučili pracovat s tím, co nám je uloženo. Po roce samostatného života musím přiznat, že mé vaření je ještě v plenkách, žehlit jsem se nenaučil, ale zjistil jsem, že to ani není potřeba, pokud se prádlo dobře pověsí. Se mnou si o domácích pracích raději nepovídejte! K srdci mi zrovna dvakrát nepřirostly. Navíc jsem přece jen chlap, automechanik, rozhodně blíž je mi převodovka a ruce špinavé od oleje. Tak jsem vděčný své mámě, že když může, tak nám pomůže.
Osobně mi víc vyhovuje role samce, donesení potravy, nachystání ohně, ale udržování stálého plamene se pořád ještě učím. Sotva jsem se trochu vyrovnal s tím, že nás manželka a máma mého synka Lukáška opravdu opustila, následovala další obrovská životní změna, ze které jsem měl strach: Lukyho nástup do první třídy.
Měl jsem na to měsíc, abych udělal nemožné. Lukášek byl nešťastný, stýskalo se mu, nemohl pořád uvěřit, že ho máma opustila a odvedla mu pryč i jeho milovanou sestřičku. Ale překvapil mě, první třídu proplul s grácií a se samými jedničkami!
První rok bez mámy…
Máme za sebou rok bez mámy, nebyl lehký, ale ani těžký, domácnost se nějak srovnala sama, samozřejmě za přispění celé rodiny. Já jsem v podstatě šťastný, že se moje bývalá žena rozhodla nechat tady Lukáška, přijít o obě děti bych psychicky nezvládl. Lukášek prochází momentálně obdobím, že se schoval do slupky tvrdého chlapa a tvrdí, že mu maminka nechybí. Nevěřím mu to, protože na sestřičku Julinku si často se slzičkami vzpomene.
Myslím ale, že to nejhorší už má Lukajda za sebou, teď se jen obávám jeho budoucí nedůvěry k ženám. Sám sebe se ptám, jak jsem mohl milovat ženu, která tolik ublížila mým dětem. Když jsem se stal tátou a viděl ty moje dva uzlíčky, byl jsem strašně šťastný. Pak se nám jednoho dne otočil život naruby. Přeju si jediné, abych nepřišel o dcerku, ale obávám se, že je ještě moc malinká a ovlivnitelná. Doporučil bych všem rodičům, aby si důkladně rozmysleli své činy, partnerské problémy jdou vždy nějak vyřešit, jen se musí chtít a děti musí zůstat na prvním místě. Denně stejně vidím, že ani čas rány dětské duše nehojí. Vždyť i ten slabikář je plný mámy ve všemožných pádech.
Betynka 10/11
