Terapeut Patrik Balint, který se kromě regresní terapie zabývá i přípravou párů na rodičovství, říká, že každé dítě narozené císařským řezem je specifické tím, co prožilo během tohoto speciálního procesu porodu. Proto jsme se ho zeptali na další podrobnosti.
Jak podle vašich zkušeností z terapie miminko prožívá narození císařským řezem a co si z toho odnáší do života?
Císařský řez může probíhat různým způsobem a podle toho jej může miminko také různě prožívat. Všechny operativní porody však mají jedno společné: první dotyk dítěti nesposkytuje celkové objetí porodních cest maminky jako u vaginálního porodu, ale ruce porodníka. Tento rozdíl v počátečním dotyku se pak odráží v pozdějším vnímání dotyku vůbec a v postoji k němu. Děti po císařském řezu jsou v tomto směru rezervovanější. Jako by dotyk, například v podobě objetí, velmi potřebovaly, ale zároveň se mu brání. Každý kontakt pro ně může být nový, a tak se na něj potřebují připravit, víc si jej zkoušet. Z toho také mohou plynout problémy v sociálních vazbách a kolektivu, kde tyto děti nejen hůře snášejí psychický i fyzický dotyk, ale mívají problémy i s rozdáváním svých dotyků. Ať už se jim zcela vyhýbají, nebo se dotýkají silněji či méně citlivě, někdy až bezohledně. Děti, které se narodily císařským řezem, proto potřebují jemný a trpělivý dotykový přístup na fyzické, ale i psychické úrovni. Vazbu s kýmkoli a čímkoli budují pomalejšími kroky a potřebují větší pomoc rodičů.
Maminky obvykle nemají na výběr, jak budou rodit. Někdy je „císař“ jediná možnost, když porod nepostupuje, jak má, jindy je ze zdravotních důvodů plánován předem…
Pro psychiku i tělo dítěte je lepší, když k císařskému řezu dojde až po vlastním začátku porodního procesu. Čím menší část přirozeného procesu proběhne, tím je dítě méně chráněné hormonálním a psychickým nastavením matky. Pokud se porod dostal do stadia, kdy už není jiná možnost než ho ukončit císařským řezem, většinou je dítě na tento úkon připravené nebo aspoň je jasné, že není jiná možnost. Pak vytvoří podmínky a rychle zmobilizuje síly, které pomohou, aby se daná situace zvládla s co nejmenší újmou. Z tohoto pohledu jsou plánované řezy vedené bez toho, aby se spontánně spustil porod, pro psychiku a tělo dítěte tím nejnebezpečnějším způsobem vedení porodu, a proto je potřebné, aby k nim docházelo jen v jasně indikovaných případech.
Může maminka své děťátko na plánovaný operační porod připravit, aby tuto nepřirozenou a rychlou změnu vnímalo co nejméně bolestně?
Tady platí pravidlo: pokud je připravená matka a dá to děťátku najevo, je připravené i dítě. Při plánovaném císařském řezu by měla matka vědět, co ji čeká a co čeká dítě. Matku ochrání lékaři celkovou nebo lokální anestezií, ale dítě bude vystavené obrovské změně. Zároveň nebude aktivně přítomné začátku, čili nebude se na svém porodu aktivně podílet. Dnes už víme, že dítě ví, kdy začne přirozeně probíhat porod, protože už 11 hodin před začátkem porodu se dějí fyzické i psychické procesy, které jsou potřebné, aby dítě po porodu prospívalo. Na psychické úrovni zjištěné v prenatální terapii se děje něco jako před skokem kočkovité šelmy. Dítě se naježí a zároveň zabalí do nejlepší polohy na „skok“. Jako by nastala psychická ochrana pro porod. Tehdy je připravené fyzicky i psychicky snést celý porodní proces ať už vaginální cestou, nebo císařským řezem. Pokud je porod plánovaný, tak dítě potřebuje poznat začátek porodu minimálně na psychické úrovni. Matka mu může dát najevo začátek porodu alespoň v myšlenkách a tím, že děťátku bude před porodem vyprávět, co se bude dít. Důležité je, aby to bylo aspoň těch 11 hodin předem, které dítě potřebuje na svoji psychickou přípravu, a tím se může částečně připravit i fyzicky.
Mohou maminky, které císařem rodily náhle, udělat něco pro to, aby si dítě neodneslo z nepřirozeného porodu psychické následky?
Porod je tak silný intimní a zvnitřněný zážitek, že nás ovlivňuje celý život. Dokonce podle hlubinné terapie odráží osobnost a to, co člověk bude v životě prožívat. Rodiče mají celé dětství svého potomka na to, aby přirozeně korigovali a případně řešili posttraumatické problémy nebo jiné neduhy, které se při porodu udály. Ale neměli by to brát tak, že si dítě z porodu odnáší něco negativního. Ale spíš tak, že porod něco přinesl, co by bylo dobré zakomponovat do výchovy, aby to dítěti pomáhalo. Pochopit zážitek z porodu jako něco, co je možné v dítěti rozvíjet do podob, které ho udělají šťastným a také udělají šťastnými ty, kdo budou s dítětem postupně přicházet do styku. Někdo může po císařském řezu cítit celý život samotu a jinému stejný zážitek může vytvořit předpoklad být celý život samostatný. Mnohé záleží na osobnosti dítěte a rodičích, jak přistoupí k poporodnímu období a výchově až do dospělosti dítěte.
Proběhne-li porod v celkové anestezii, odpadá i tolik důležitý bonding…
Tyhle maminky si nemohou užít první kontakt s dítětem. Pro dítě jsou jakoby neznámé a také jako by ony dítě neznaly. Nenastal totiž tzv. inprinting, napojení, které když přirozeně proběhne, pomáhá matce i dítěti řešit všechny poporodní konfl ikty. Zároveň je to první pilíř sebeuvědomění, které dítě dostává do vínku. Pokud nenastane, je potřebné ho postupně budovat a může to trvat i léta. Ale není kam spěchat. Když se podaří rozběhnout kojení, je to první krok, aby nastalo spojení. Ke sbližování také pomůže vývoj děťátka, kdy při každém období napojení a separace bude možné zase o krůček postoupit a rozvíjet to potřebné a krásné propojení s ním. Matka bude potřebovat trpělivost při prvním samostatném postavení dítěte, při prvních vzdorech a záchvatech vzteku, při vstupu do školky, školy, při jeho prvních výhrách a prohrách apod. Všechny změny v životě dítěte budou šancí na znovunapojení a vytvoření přirozené vazby, která mohla při porodu chybět. Pokud se mamince podaří zbavit se sebeobviňování a všech negativních pocitů, může to být cesta krásného rozvíjení sebevědomé přítomnosti a budoucnosti její i jejího děťátka.
Miminko vše vnímá
Podstatné je vědět, že všechno, co dítě prožilo při porodu, ho ovlivňuje v životě. Že to není jen způsob porodu, ale i nastavení rodičů (i v případě, že tam otec není přímo přítomný), nastavení přítomného personálu, a dokonce i myšlenky všech zúčastněných. Tak hluboce může snímat psychika dítěte všechno, co se děje v tom nejdůležitějším začátku života dítěte, při porodu. To všechno je třeba brát v úvahu při přístupu k dítěti a při jeho výchově.
Patrik Balint,
regresní terapeut,
www.patrikbalint.cz
Převzato z časopisu Betynka.