Důvody pro a proti přítomnosti otce u porodu jsou asi v rovnováze. Žádný muž by nikdy neměl být k přítomnosti u porodu nucen a rozhodně by neměl podléhat nějakému módnímu diktátu. Každý z nás je jiný a závisí tedy na okolnostech a osobnostních předpokladech, zda bude jeho přítomnost u porodu radostnou událostí a přínosem nebo naopak traumatickým zážitkem.
Porod s přítomností otce bývá podle statistik většinou delší a bolestnější. Žena při porodu potřebuje být ve svém vlastním světě, kde nemusí mluvit ani myslet. Partner se většinou v dobré víře snaží svou ženu uchlácholit, čímž ji vlastně v jejích základních živočišných funkcích vyrušuje a porod se tím ztěžuje.
Málokterý muž pochopí, že žena nepotřebuje v průběhu porodu stimulaci, ale naopak klid. Těhotenství a porod často změní ženu v úplně jiného člověka. Novopečený otec dítěte může být touto změnou překvapen, někdy i nepříjemně zaskočen.
Stydlivost nechte za dveřmi
Budoucí rodičky se pak zmítají mezi dvěma pocity: na jedné straně si přejí, aby měly při porodu u sebe někoho, kdo by je podpořil, na druhé straně pak chtějí zůstat samy, přítomnost blízké osoby na ně působí rušivě. Mají strach křičet, obávají se, že budou vypadat zbaběle, že je jejich partner uvidí v nepříliš lichotivé podobě.
Také někteří muži mají z přítomnosti u porodu strach. Cítí se špatně, připadají si neobratní, mají pocit neužitečnosti. Navíc nemalá část mužů špatně snáší pohled na krev a na porodním sále pak kolabují.
Proto je velice důležité všechny tyto okolnosti důkladně předem s budoucím tatínkem probrat a prodiskutovat. Jedině oboustranná a dobrovolná láskyplná účast může přinášet podporu a prospěch pro všechny.
