Mé těhotenství bylo suprové, byla jsem na to vše ale sama bez otce dítěte. Žádné nevolnosti, jen mě trochu pobolívala záda, což je asi docela běžné. Porod jsem měla už v porodnici naplánovaný na 3. 2. 2009 císařem. 2. 2. jsem musela nastoupit na příjem, doktor na porodnici mě prohlédl a řekl, že to půjde rodit normálně, nebudeme zasahovat. Já z toho byla překvapená, protože jsem se těšila na císaře, že to bude bez bolesti, a najednou jsem se musela připravit na to, že budu rodit normálně, tak mě poslali domu a že mám přijít za týden, že to ještě jen tak nebude.
Byla neděle a já se chystala na ráno, že nastupuji na vyvolání, šla jsem do vany, pak jsem ulehla a ouvej nějaké bolesti, stahy a už jsem i špinila, a tak mě vezli do porodnice ve 2 hodiny v noci. V porodnici mě prohlédli, a že to k tomu je, ale nejsem otevřená a tak mě dali na čekačku. Od 6 hodin jsem už ležela na sále, propíchli mi i vodu. A to už jsem měla šílené bolesti a záda bolela a to byla hrozná bolest. Primář nakonec řekl, že mi píchnou epidural, tak volal anesteziologa, ale ten mohl přijít, až skončí s operací. Bolesti byly hrozné a šlo to i do nohou, až jsem měla křeče, tak mi píchli něco na uklidnění.
Jen mě zarazilo, že se nikdo z personálu nesetkal s handicapem, který mám. Ta bolest byla opravdu ukrutná, píchli mi něco na zklidnění a záda trochu povolila. Byla jsem už děsně unavená, stahy už mi moc vadily, chtěla jsem už rodit, protože ta bolest zad se už nedala vydržet… A nakonec přišla tupá bolest a primář povídá: „Tak jdeme rodit.“ Musela jsem ulehnout do správné polohy. Porod šel hrozně rychle, já dvakrát zatlačila a klučina byl venku, bylo to úžasné a krásné.
Dominik se narodil ve 40. týdnu 9. 2. 2009 ve 14 hodin s porodní vahou 2330g a 46cm. Přiložili mi ho na chvíli na bříško a pak ho odnesli. Já ještě odrodila placentu a pak přišlo šití. Byla jsem moc potrhaná vevnitř a měla jsem i nástřih. Po té přišel primář a gratuloval mi a moc se omlouval, že ten anesteziolog nedorazil a že jsem musela odrodit bez epiduralu a i s tím handicapem, že jsem statečná...
Byla jsem nakonec samá modřina. Po týdnu nás pustili domů, když měl malý váhu 2500g. Já jsem ani chodit nemohla a pomohlo mi moc sezení na baloně. Chci jen říct, že rodit s handicapem se dá, ale je to hrozný a bolestivý pocit, ale když vidíte potom to miminko, je to krásné a na bolest i zapomenete. Dlouho jsem říkala, že rodit už nechci, ale teď bych třeba i rodila znova.
Lída z východních Čech
