I když jsem se jako prvorodička porodu bála, nakonec jsem si ho velmi užila (až se sama sobě divím, jak moc mě bavilo rodit).
10. 7. od rána jsem začala mít kontrakce. Měla jsem je asi po hodině a půl, odpoledne už po hodině a večer téměř po půl hodině. Říkala jsem si, že dnes v noci to asi přijde. Nepřišlo.
11.7. se toto opakovalo. Až 12. 7. ve tři hodiny ráno mě vzbudila jemná bolest v bodříšku. Došla jsem si na záchod a vrátila se do postele. Po sedmi minutách se bolest opakovala. Chvíli jsem ještě ležela, ale když se po dalších sedmi minutách dostavila další kontrakce, vstala jsem a šla si lehnout do vany. Ve vaně jsem byla až do pěti hodin. Kontrakce jsem měla asi po pěti minutách. Šla jsem vzbudit manžela, že jedeme do porodnice.
V šest hodin jsme dorazili. Kontrakce po 3 - 5 minutách. Vyšetřili mě a byla jsem otevřená na tři centimetry. Následoval klystýr, sprcha a v půl deváté jsem byla na pět centimetrů! Jelikož mi ještě neodtekla plodová voda, v půl desáté mi ji museli propíchnout. Za pouhou hodinu, v půl jedenácté už jsem byla otevřená na devět centimetrů! A šlo se na sál. Do této doby byly kontrakce téměř bezbolestné. Jen jsem vždy zhluboka dýchala.
Na sále už to bylo o něčem jiném. Křičela jsem bolestí. Byla to ale krásná bolest. Při každé kontrakci se mi chtělo tlačit. Najednou se kolem mě všichni seběhli a doktorka řekla: „Při každé kontrakci tlačte!“ A já tlačila. Ale tolik! Uplně jsem byla zaskočená, jakou sílu dokážu vydat. Citíla jsem, jak se Filípek dere pomalu na svět. Na čtvrté zatlačení se narodil. Dali mi ho hned na břicho. A já si jen pomyslela: „Cože? To je on? Já už to mám jako zasebou? To bylo tak snadné?“ Narodil se v 11:17 s mírami 3 200g a 52 cm.
Chudák byl celý modrý, protože pupeční šňůru měl omotanou dvakrát kolem krku. Odnesli ho a já se tím velkým dojetím rozplakala. Byla jsem štastná, že to mám za sebou, a že je Filípek zdravý.
Kdybych mohla, jednou za rok si svůj porod zopakuji. Strašně mě to bavilo. Škoda jen, že jako prvorodička jsem byla ze všeho vyjukaná a neužila jsem si každou vteřinu svého porodu. Dost věcí si také nepamatuji a to mě také mrzí. Už ted se těším na svůj druhý porod a doufám, že si ho užiji ještě více. Budu se těšít z každého zašimrání, z každé bolesti při porodu. A hlavně se těším na závěrečné tlačení. Bylo to strašně super!
I po půl roce na to velmi ráda vzpomínám a pořád si porod přehrávám v hlavě. Minutu po minutě. A říkám si: „To bylo tak skvělé rodit!“
Eliška Navrátilová, Jihlava
Podělte se i vy o svůj porodní příběh! Své příspěvky i s fotografiemi posílejte na e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
